Smíš se hřát svou slávou

Lojzíci

1:Tak sedím prF#ý než balvan hHůř,
hlas v uších znC#í jak z temných snF#ů,
proč šel jsem sám, nadšen a rHád,
pán rozkázC#al: máš jít se prF#át.
R:SmB7íš se hřát svou slHávou, jako dřC#ív svět v rukou mF#ít,
smB7ích nad bílou kHávou teď sklízí C#údiv víc než táhlý stF#ín.
2:Co déšť mi psal na záda má,
je to už dávno, jak se zdá,
měnil bych rád, co můžu dát,
však musím dál, nesmím se vzdát.
3:Píšu ti rád a v řádcích mých
uslyšíš znít můj hořký smích,
chtěl bych tě mít víc než kdy dřív,
však úděl můj nám brání žít.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:08.405+00:00
Výsledky hledání: